Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět lymfatických cév neboli lymfangitida vzniká poté, co do lymfatického systému proniknou patogeny nebo škodlivé látky a způsobí tam zánět. Akutní lymfangitida obvykle vzniká ze zanícené rány, zatímco chronická lymfangitida vzniká v důsledku tkáňových změn a následného zúžení či ucpání lymfatických cév. Lymfangitida obvykle začíná místním pocitem napětí, mírným otokem, bolestí a zarudnutím, někdy doprovázeným zimnicí a horečkou. Viz také zánět, lymfatické cévy.

Onemocnění lymfatických cév mohou být vrozená, ale mohou se vyskytnout i např. v důsledku infekcí, zánětů či chirurgického odstranění lymfatických uzlin či lymfatických cév. Základní terapie obvykle spočívá v lymfodrenáži nebo v kompresivní léčbě (typicky s využitím kompresních punčoch).

Lymfatické cévy se svou strukturou podobají krevním cévám, avšak na rozdíl od nich roznášejí po těle lymfu. Lymfatické cévy jsou součástí lymfatického systému. Viz také cévy.

Zánět lymfatických uzlin neboli lymfadenitida je ve většině případů způsoben akutní nebo chronickou infekcí. Jedná se o formu lymfadenopatie. Nejčastěji jsou lymfadenitidou postiženy spádové lymfatické uzliny, které odvádějí lymfu z okolí místa, kudy do těla pronikl choroboplodný zárodek (například stafylokok, streptokok, Treponema pallidum apod.). Lymfatické uzliny se však mohou zanítit i v rámci generalizovaných – tedy do celého těla rozšířených – virových infekcí (např. cytomegalovirové infekce či infekční mononukleóza) nebo i bakteriálních infekcí (např. Borrelia burgdorferi, která způsobuje lymeskou borreliózu). Viz také zánět, lymfatické uzliny.

Cévka je jiný název pro katétr.

Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při iCMP je v mozku narušen krevní oběh. Příčinou je obvykle krevní sraženina (trombus), která zablokuje některou z tepen zásobujících mozek. Tato krevní sraženina se může vytvořit (a často se i vytváří) mimo samotný mozek, např. v krční tepně nebo v srdci, a krevním řečištěm je pak zanesena do mozku, kde zablokuje některou z jeho cév. Krevní sraženina však může vzniknout i přímo v mozku. V obou případech je důsledek stejný: nervové buňky nejsou dostatečně zásobovány kyslíkem a živinami, a proto odumírají. V závislosti na tom, která oblast mozku je postižena, se pak vyskytují určité neurologické příznaky, mezi které může patřit např. jednostranné ochrnutí, poruchy řeči nebo zraku. Viz také ischemie, cévní mozková příhoda, hemoragická cévní mozková příhoda.

Cévnatka (lat. choroidea) tvoří prostřední vrstvu oční bulvy: nachází se mezi bělimou a sítnicí. Cévnatka je velmi bohatě protkána krevními cévami, zásobuje sítnici živinami a kyslíkem a udržuje stálou teplotu oka. Cévnatka má největší tloušťku v nejzadnější části oka (0,2 mm), zatímco v okrajových částech se zužuje na 0,1 mm. Cévnatka společně s řasnatým tělískem a duhovkou tvoří tzv. živnatku.

Krevní cévy jsou tvořeny systémem různě silného „potrubí“, které roznáší krev po celém těle. Krevní cévy se dělí na tepny, žíly a kapiláry. Viz také krev, cévy, cévní stěna, tepenný systém, žilní systém.

Cévní rizikové faktory jsou rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku srdečně-cévního onemocnění. Cévní rizikové faktory jsou rovněž spojovány se zvýšeným rizikem vzniku kognitivních poruch a demence. Některé cévní rizikové faktory lze ovlivnit úpravou životního stylu, a snížit tak riziko vzniku kognitivních poruch a demence. Mezi nejvýznamnější cévní rizikové faktory se řadí: vysoký krevní tlak (hypertenze), vysoká hladina cholesterolu v krvi (hypercholesterolemie), cukrovka (diabetes mellitus), obezita, kouření. Viz také krevní cévy, rizikové faktory.

Hemoragická cévní mozková příhoda (hCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při této závažné události vstupuje do mozkové tkáně pod vysokým tlakem krev z prasklé cévy, která byla většinou poškozena aterosklerózou. Tento typ cévní mozkové příhody se nejčastěji vyskytuje u lidí s dlouhodobou anamnézou vysokého krevního tlaku (hypertenze). Příznaky jsou podobné jako u ischemické cévní mozkové příhody, jednoznačně je od sebe odlišit může pouze lékař s využitím speciálních zobrazovacích metod (CT, MRI). Viz také hemoragie, cévní mozková příhoda, ischemická cévní mozková příhoda.